Osobnosti
Antonín Jan Nepomucký BROSMANN (Damasus a Sancto Hieronymo)
Do dějin hudby se obec zapsala nejvýznamněji ve druhé polovině 18. století, v období pozdního baroka a raného klasicismu. Zásluhou rektora, skladatele a hudebního teoretika P. Antonína Brossmanna. Nebýt P. Antonína Brossmanna, který s menšími přestávkami strávil v Bílé Vodě téměř dvacet let svého života, zůstalo by hudební centrum jenom průměrnou školou, která by časem upadla v zapomnění. Páter Antonín Brossmann, řeholním jménem Damasus od sv. Hieronyma, se narodil 7. září 1731 ve Fulneku, kde se naučil hrát na housle a violoncello. K piaristům vstoupil, ve svých dvaceti létech. Po několika letech se projevilo jeho nadání nejenom po hudební a vědomostní stránce, ale začal vynikat i jako skvělý řečník. V letech 1752-1753 studoval filozofii v Bílé Vodě a zároveň působil i jako učitel hudby. Byl natolik pilným žákem, že získal na všech zkouškách „zlaté“ známky (vyšší forma ocenění jeho studijních výsledků).Po slavnostním ukončení filozofie se přihlásil na studia teologie v Mikulově, která dokončil v roce 1756, a odtud se potom vrátil do Bílé Vody. Za čtyři roky byl přeložen do piaristické koleje v Kroměříži a o dva roky později se ocitl zpět v Bílé Vodě již jako profesor filozofie. Obnovil zde tradici divadelních představení. První představení, ke kterému složil i vlastní hudbu, se hrálo o Thomasi Morovi.
V roce 1767 pozval olomoucký biskup Brossmanna do Kroměříže, kde vedl chrámový sbor a vyučoval v pěveckém semináři. Pobyt v semináři trval osm let do roku 1775, odtud byl přemístěn do Příboru. Naposledy se do Bílé Vody vrátil v letech 1778–1787 jako rektor piaristické koleje a farář.
Na nedalekém zámku Jánský Vrch zakládá Filip Gottthard Schaffgotsch, římskokatolický kněz a biskup vratislavský, který emigroval z Pruska, vlastní biskupskou kapelu pod vedením Karla Ditterse z Dittersdorfu. K tomuto kroku se rozhodl jako velký milovník hudby a častý návštěvník koncertů v Bílé Vodě. Díky těmto dvěma velikánům se Javorník stal kulturním centrem celého kraje. Vzájemně se zvali na koncerty, které se příležitostně konaly v sále na koleji. Ditters pomohl rozšířit Bělovodský orchestr a Brossmann na oplátku navštěvoval biskupské divadlo. Ditters rozverně nazýval Brossmanna „svým papá ve sborovém umění“.
V roce 1777 byl slavnostně konsekrován (vysvěcen) bělovodský kostel Navštívení Panny Marie. Při této výjimečné příležitosti secvičili seminaristé z Bílé Vody divadelní představení, na které se přišlo podívat kolem čtyř tisíc lidí. O rok později (1778) byl P. Antonín Brossmann slavnostně jmenován rektorem a farářem v Bílé Vodě. Rektor byl zvolen podle stanov jen na tři roky. Díky spokojenosti s vedením koleje a farnosti mu byla funkce obnovena ještě dvakrát. Během svého působení byl uznáván za skvělého a nadaného skladatele a teoretika, který díky hudbě pozvedl jméno a prestiž koleje. Byl zván na Patrocinium (pojmenování určité budovy kostela, kláštera, nemocnice atd. po určitém světci) do Javorníka. Složil skladbu pro hraběte Salma, který tím byl velmi nadšen, přestože vnímal piaristy jako finanční břímě. Získal uznání lidí, ale nebylo to jen díky jeho hudebnímu talentu, který neustále rozvíjel, ale také díky jeho pedagogickým a hlavně lidským vlastnostem a schopnostem. Funkce rektora se ujímá na počátku Prusko - Rakouské války. Pruští důstojníci se v obsazeném Javorníku zřejmě snažili navázat na hudební tradici a uspořádali zde několik hudebních kolegií. „Pozvali“ i Brossmanna, aby zde hrál na housle. Svou hrou získal náklonost velícího důstojníka a uchránil kolej v Bílé Vodě a také obec od dalších represálií, neboť Prušáci několikrát v Bílé Vodě požadovali vysoké výpalné. Ještě jednou musel využít „pohostinství“ Prušáků, poté co byl odvlečen do Frankensteinu (Ząbkowice Śląskie), kde byl pět dnů internován.
Na vlastní žádost byl Brossmann přeložen do Příboru. Před svým odchodem zanechal v kronice napsanou omluvu za všechny chyby, které udělal během devíti let svého působení. Dne 16. září 1798 ve věku 67 let zemřel.
P. A. Brossmann si v Bílé Vodě vychoval spoustu vynikajících žáků, o kterých však anály mlčí. Dochoval se alespoň záznam Brossmannova žáka Gottfrieda Riegra, rodáka z Opavice (1764-1855), který vyprávěl, že Brossmann nejraději sedával na zemi na zahradě piaristické koleje a komponoval. Je považován za představitele epochy vrcholného baroka, ve svém pozdním díle s příklonem k novému stylu klasiky. Zajímavé je v jeho díle použití dvou viol. Toto se projevilo v monumentální chrámové skladbě plné melancholie a harmonických zvláštností, a to „Mši a moll“, jejíž notový materiál byl nalezen na kůru kostela sv. Mořice v Kroměříži. Koncertní provedení této skladby prokázalo Brossmannovu výjimečnost. Jeho díla vyžadují velkou hráčskou dovednost. To vše svědčí o vysoké hudební úrovni řádu, co se týká hudební praxe.
V roce 1937 byla v disertační práci Čeněslava Gardavského tvorba P. A. Brossmanna podceněna. K rehabilitaci jeho jména došlo až tehdy, kdy se na barokní hudbu začalo hledět jinýma očima. P. A. Brossmann se jeví jako nejvýraznější skladatelská osobnost v českém hudebním světě 18. století, jeho dílo čítá přes 100 skladeb jak z oblasti církevní, tak i světské hudby.
V nekrologu je zmíněno 50 mší, 660 ofertorií na všechny neděle a svátky, 9 responsorií ke smutečním mším ve velikonočním týdnu, litanie, stationes theophoricae, Salve Regina a dvě sepolcri. Jeho oratorium Tageszeiten (Denní doby) na text německého básníka Justa Friedricha Wilhelma Zachariae (1726-1777) a kantáta Zur Zeit des Türkenkrieges (V době války s Turky, 1790) se nezachovaly.
Mimo komponování se Brossmann také věnoval hudební teorii a psal hudebně teoretické traktáty: De methodo instituendi in cantu, De directione musicae, De regulis Compositionis, Anleitung zu allen Instrumenten (Návod ke všem nástrojům) a Zeichnungen der Instrumente (Vyobrazení nástrojů)