Tomášková Želmíra (Kongregace Dcer sv. Františka Assiského)
Pár dní před zahájením Akce Ř se v klášterech začal šířit list, který podporoval sestry, aby zůstaly věrné svému řeholnímu povolání. Rozšiřování listu v roce 1950 se stalo osudným pro řeholní sestru Želmíru Tomáškovou z Kongregace dcer sv. Františka Asisského osudným. Sestra Želmíra se narodila v roce 1915 v Dechticiach u Seredi. Pocházela z pěti sourozenců. Po ukončení lidové školy vstoupila do kláštera v Nových Zámcích, kde dokončila měšťanku. V klášteře pracovala jako ošetřovatelka. V roce 1950 se stala představenou tohoto kláštera. V té době jí bylo 27 let.
24. srpna 1950 navštívila v klášteře v Prievoze v Bratislavě sestru Ludviku, při odchodu jí provinciální představená Ladislava Mancovičová podala do ruky dopis „Ako sa zachovať v prípade, že nás nechajú rozhodnúť sa slobodne“.
V odpoledních hodiách 28. srpna byla sestra Želmíra zatčena STB a převezena na samotku do bratislavské vazby.převezena na samotku do bratislavské vazby.
Ve vyšetřovací vazbě ji drželi měsíc. Po měsíci byla propuštěna na svobodu. Až do vynesení rozsudku pracovala v nemocnici v Prievoze. Spolu se sestrou Želmírou byly obviněny i jiné sestry z kongregace a to Terézie Ladislava Mancovičová, Mária Fiderisa Horvátovičová, Jozefína Tarzina Petrovičová, Julina Emerencína Hlavatovičová, Antónia Cirena Piknová a Anna Praxedis Vyšná. Státní prokurátor všechny sestry obžaloval, 26. prosince 1951 u bratislavského soudu, podle § 79 tr. z. ze sdružování proti republice. Uvedl následující důvody: „Obvinené v dobe, keď Vatikán útočných cieľov západných imperialistov, pomocou reakčnej časti vysokej cirkevnej hierarchie s reakčných príslušníkov rádov a zvyškov ostatnej reakcie vo vnútri štátu a cez štvavý vatikánsky rozhlas vedie sústavne ťaženie proti ľudovodemokratickému zriadeniu republiky, v úmysle podporovať túto podvratnú činnosť, zapojily sa do tejto činnosti tým, že rozšírovaly ilegálne obežníky, opatrené podpisom „Jozef biskup“.
Hlavní ličení se uskutečnilo 4. února 1951 v Bratislavě. Předsedou senátu byl Dr. Štefan Breier. V kauze „Tomášková Ž. a spol.“ řeholní sestry zastupoval Dr. Vlado Šrobár. Soud prohlásil řeholní sestry za vinné podle § 81 tr. z. z pobuřování proti republice. Tomášková Želmíra byla odsouzena na jeden rok odnětí svobody, Ladislava Mancovičová na 14 měsíců, Fidelisa Horvátovičová a Jozefina Petrovičová na 6 měsíců odnětí svobody. Kromě toho soud uložil obviněným i vedlejší tresty – propadnutí celého majetku, peněžní tresty v hodnotě 10 000 Kč a 3 roky ztráty občanských práv. Po vynesení rozsudku byly sestry převezeny do věznice v Rimavské Sobotě. Během výkonu trestu byla sestra Želmíra zařazená na práci ve vlnařských závodech. Zpráva o chování vězeňkyň uvádí, že sestra Želmíra byla velmi pracovitá, snaživá a měla dobré chování. Vězeňské prostředí a psychické napětí přispěly, ale ke zhoršení jejího zdravotního stavu (již před nástupem do vězení byla léčená na tuberkulózu). Výkon trestu jí byl zkrácen ze zdravotního důvodu o jeden měsíc. Z věznice ji propustili 25. února 1953. Po odchodu z věznice začala opět pracovat v bratislavské nemocnici, kde byla neustále sledovaná StB. Přemlouvali ji, aby se vzdala řeholního roucha a odešla do civilu. V tom čase Slovenský úřad pro věci církevní (SLOVÚC) přispíval sestrám, které se rozhodli opustit řehole sumou 10 000 Kčs.
Poslední stanicí jejího života se stal Charitní domov Bílá Voda, kam přišla 1. července 1987. V Bílé Vodě pobývala 6 let, ale její památka tady zůstane navždy. Zemřela 15. února 1993 a byla pohřbena na místním hřbitově .