Tělem v Báči, duchem pořád v Bílé Vodě.
Klára Halásová, řeholním jménem sestra Klarissa, se narodila v roce 1916 v Novej Bystrici (okr. Čadca) jako nejstarší z osmi sourozenců. Podmínky jejich rodiny byly skromné, a proto se otec rozhodl odcestovat do Ameriky. Po návratu zakoupil dům a přestěhovali se do Velkých Chlievan. Klára byla pravou rukou matky, proto se se svou touhou po řeholním životě svěřila právě jí. Ta však nesouhlasila. Když otec onemocněl, musela Klára opustit II. třídu měšťanské školy a pomáhat matce při domácích pracích. Nakonec jí matka souhlasila se vstupem do řehole a Klára Halásová vstoupila do Institutu blahoslavené Panny Marie (lidově anglické panny) 25. října 1933. V Institutu v Prešově dokončila měšťanku a později vystudovala Učitelský ústav v Trnavě u sester voršilek. Posléze nastoupila jako učitelka v Ústavu Sancta Maria v Prešově.
V letech 1947 – 1948 byly řeholní učitelky z Ústavu přemístěny do nejodlehlejších škol v republice. Ve škole zůstaly pouze čtyři řeholní učitelky včetně sr. Kláry. Po zahajení Akce Ř 28. srpna 1950 se sr. Klára dostala do centralizačního kláštera v Spišské Sobotě.
Za přepis samizdatu " Prečo plakala Panna Mária", jež byl považován za propagandu v boji proti socialistickému zřízení, byla 12. listopadu 1958 zatčena STB a byla na ní uvalena vazba.
Hlavní pojednávání se uskutečnilo 29. ledna 1959 na Krajském soudě v Banské Bystrici. Hlavními obžalovanými se stali Klára Halásová, Jozef Huťka a Peter Kostúra. Klára Halásová dostala 8 měsíců nepodmíněně, Peter Kostúr byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 3 roky a Jozef Huťka na 2 a půl roku. Sestra Klára nastoupila výkon trestu do věznice na Pankráci v Praze. I když věznice na Pankráci byla převážně mužskou věznicí, v zadní části se nacházel barák pro ženy. Sestra Klára byla umístěna do cely spolu s prostitutkami. Předpokládali, že pod jejich vlivem “zapomene“ na řeholní slib.
V roce 1961 přišly anglické panny do největšího internačního tábora v tehdejším Československu do Bílé Vody. Sestry pracovaly v lese a šily oděvy pro oděvní závody v Prostějově. Počátky v Bílé Vodě nebyly nejlehčí. Sestry obývaly prázdné domy, které zůstaly po Němcích. Anglické panny zpočátku obývaly dům č. 13, který byl po pár měsících zbourán, posléze byly přestěhovány do domu č.p. 5.
Po rozdělení Československa se každá řehole snažila vrátit do svého původního domova. Tak i bělovodská komunita opustila Česko a sestry se rozstěhovaly do různých komunit. Sr. Klára se vrátila na Slovensko do báčského kláštera v 23. září 1993. Třicetiletý pobyt v Bílé Vodě však v ní zanechal nezapomenutelnou stopu. Tělem byla v Báči na Slovensku, ale duchem zůstávala v Bílé Vodě.