Zajímavá místa Bílé Vody
Hřbitov - kulturní památka
V roce 2000 byl prohlášen za kulturní památku. Hřbitov je místem posledního odpočinku asi sedmi set řádových sester. Je zde hrobka rytmistra Ludvíka hraběte d'Ambly, společný hrob obětem pochodu smrti z koncentračního tábora Osvětim. V na neoznačeném a neznámém místě na hřbitově jsou pochováni dva sovětší vojáci a příslušník jednotek SS.
Zámek - Psychiatrická léčebna
Zámek získal v rámci svého dědictví získal Jakub Arnošt hrabě z Lichtenštejn-Kastelkornu jako nedostavěné rytířské sídlo. Postupem času měnil jednotlivé majitele. Jeho nynější podobu, tedy mimo zásahy reálného socialismu, mu přestavbou vtiskla Marianna Oranžská, které po rozvodu se svým chotěm, synem pruského císaře, koupila panství Bílá Voda, aby mohla dojíždět za svými dětmi do nedalekého Kamience Zabkowickeho, jelikož měla zákaz pobytu na území Pruska delší jak 24 hodin. Další majitelé viz. Historie za zmínku stojí Max Weiss (obchodník s realitami s Vratislavi) a jeho žena, kteří zámek koupili v obavě před nastupujícím nacismem v Německu. Nakonec po záboru příhraničí byli donuceni za nevýhodných podmínek panství prodat a posléze v Praze spáchali sebevraždu. Jejich dceři, která v té době emigrovala do Palestiny český stát podvakrát tyto majetky nevydal. Po válce zde byly na přechodnou dobu ubytovány řecké děti a od roku 1954 je zde Psychiatrická léčebna. V areálu je, zachovám segment z rozsáhlého zámeckého parku, který od roku 2011 prochází rozsáhlou rekonstrukci
Vyhlídka Josefa II.
Místo kde měl Josef II. po odstoupení území Prusku pronést památnou větu: "Zahrádku si vzali a plot mi nechali"
Zaniklá osada Tannzapfen též Jedlová šiška, Jedlovec, kde bylo v roce 1930 8 domů s 37 obyvateli. Ležela na cestě mezi Bílou Vodou a Růžencem. Místo častých výletů díky výletní hospodě.
Zaniklá osada Rosenkranc - Růženec Poprvé je zmiňována roku 1638 a byla založena zřejmě nedlouho předtím poblíž krčmy nacházející se na cestě směrem na Kladsko. Název má zřejmě souvislost s používáním této cesty při poutích ke kladskému mariánskému obrazu. Osada měla roku 1836 11 domů a 63 obyvatel, roku 1900 12 domů a 47 obyvatel, roku 1930 8 domů a 31 obyvatel. Po roce 1945 zanikla.
Zaniklá usedlost Karlshof - Karlov - dnes známý pod názvem Karlovy Dvory. Spolu s tzv. Polními domky(zanikly v šedesátých létech) vytvářeli zvláštní kolorit obce.
Šafářová skála -přírodní zajímavost: mrazový srub, též skála s vyhlídkou. Po zelené turistické značce.
Lom Kukačka a zaniklá hospoda Gucke "Na vyhlídce" - bývalý vápencový lom, v mapách označovaný „Na Vyhlídce“; těžily se zde kalcitické a dolomitické mramory (včetně polohy bílého dolomitu) a byly využívány jednak jako lomový kámen pro stavby, jednak pro vápennou pec, která produkovala v 1. pol. 19. stol. vápno pro přípravu malty a jako hnojivo. Na poměrně malé ploše je sledován výskyt pozoruhodné garnitury rostlinných druhů, z nichž mnohé patří mezi vzácné a ohrožené. Např. hořec křížatý (Gentiana cruciata), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), pupava obecná (Carlina vulgaris). Některé z nich jsou pro území Slezska velmi neobvyklé: hvozdík pyšný (Dianthus superbus), jeřáb dunajský (Sorbus danubialis) a huseník střelovitý (Arabis sagittata). Toto od roku 1996 státem chráněné území je klasifikováno jako významný krajinný prvek. V blízkosti lomu přímo na hraqnici stála vyhlídková restaurace Guke
Hauer kaplička - kaplička, kterou nechal postavit obyvatel Jedlovce (Tannzapen) Hauer, na cestě mezi Jedlovcem a Zlotým Stokem Kaple je zásluhou občanského sdružení Společný prostor opravena a vede k ní Sudetská cesta. Jedná se o mystickou cestu založenou na symbolice křížové cesty.
Piaristé a piaristická kolej
Příchod piaristů do Bílé Vody je nerozlučně spojen s Jakubem Arnoštem von Liechtenstein-Kastelkorn. Ten se shlédl v kroměřížské piaristické koleji založené Karlem II. Liechtenstein-Kastelkornem. K tomuto kroku ho vedlo několik důvodů. Jednak snaha oslabit vliv protestantismu v okolních obcích, hlavně v nedalekém Reichensteinu (Zlotý Stok, dnešní Polsko), kde byla silná protestanská komunita. Další motivací byla touha zřídit vzdělávací instituci, která by umožnila kvalitní základní a střední vzdělání v této části Slezska. Nezanedbatelnou roli hrála také snaha podpořit rozšíření mariánského kultu a obnovení poutí k soše Panny Marie. Všechny tyto pohnutky byly vedeny snahou o rychlou rekatolizaci v celém jeho panství.
Samotná stavba koleje byla započata v roce 1724 a to v přesně daném pořadí postupu stavebních prací. Jako první se vystavěla kolej s vyučovacími prostory a obytná budova pro řádové členy. Nejdříve byla postavena východní kvadratura včetně – nyní – středové brány. Posléze byla započata přestavba kostela. Stavební práce vedl p. Kornelius Hornesch a S. Antonio. Stavebním dozorem byl pověřen zednický mistr Antonín Daniel, který měl pracovat jako zednický mistr v Bílé Vodě až do roku 1750. Úplně prvním domem, který byl spjat s piaristy, je dům č.p. 60, jež sloužil jako provizorium až do dokončení výstavby v roce 1727.
Bělovodská kolej patří k pozoruhodným stavbám manýrismu moravského baroka.
Vchody do koleje i do semináře byly ozdobeny kartuší s nápisy Collegium Scholarum Piarum, Lichtensteinianum Quartum a Seminarium Lichtensteinianum Scholarum Piarum
Vlastní stěhování studentů z domu č.p. 60 se uskutečnilo 6.listopadu 1727 a už 10. listopadu téhož roku se začalo s vyučováním v triviu (název pro tři základní učební předměty, gramatiku, rétoriku a dialektiku, jež tvořily první stupeň v systému vzdělávání).
Každá škola musela mít zvon a místní zvon zdobil nápis: „Dětem budiž dopřána pošetilost, dospělým vědění“ a mariánský reliéf. Stavba západní části ambitu, v níž byl seminář pro pěveckou nadaci, pokračovala od roku 1729 až do 4. listopadu 1733.
Kostel Navštívení Panny Marie
Současná podoba poutního kostela Navštívení Panny Marie je výsledkem barokní přestavby menšího kostela zbudovaného v létech 1602-1604 baronem Kryštofem z Maltic. Plány pro přestavbu vypracoval slezký architekt Felix Antonín Hammerschmidt. Slavnostní svěcení se uskutečnilo 14.září 1777 vratislavským biskupem Filipem Gotthardem Schaffgostschem. Obraz na hlavním oltáři, představující výjev ze života Panny Marie, je dílem Ignácem Raabem. V prosklené skříňce nad oltářem, je umístěna pozdně gotická soška Madonny s Ježíškem (kopie), z dílny krakovského mistra Vita Stvoše.